České zpravodajské služby v médiích

Problematika Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství v zajištění komplexní bezpečnosti státu.

Moderátoři:Boblig von Edelstadt, Inkvizitor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Inkvizitor
Administrátor
Příspěvky:494
Registrován:24.12. 2010 12:05
České zpravodajské služby v médiích

Příspěvek od Inkvizitor » 10.01. 2011 13:59

Problematika činnosti českých zpravodajských služeb publikovaná ve sdělovacích prostředcích. Články, odkazy na internetové stránky, studie a analýzy, včetně obrazových materiálů, týkající se všech českých zpravodajských služeb.

Poznámka: Materiály, týkající se pouze jednotlivých služeb, prosíme, publikovat v jejich samostatných sekcích!

Děkujeme.

Administrace diskuzního fóra.

Uživatelský avatar
páter Koniáš
Pokročilý uživatel
Příspěvky:13
Registrován:02.01. 2011 19:37

Pro koho pracují české tajné služby?

Příspěvek od páter Koniáš » 10.01. 2011 16:15

Pro drobné dokreslení situace uvádíme, že i sám vůdce levicových republikánů a komunistický cenzor PhDr. Miroslav SLÁDEK měl být agentem východoněmecké Stasi a tedy v případě potřeby i agentem rozvědky KGB. Jako takový měl být údajně řízen a úkolován ještě v roce 1992. Kým je řízen dnes není zcela jasné. Je však pozoruhodné, že tehdejší ministr vnitra Jan RUML měl údajně zabránit BIS dr. Sládka rozpracovávat…
Kolik ještě bylo podobných Sládků, které bylo panem Rumlem zakázáno rozpracovávat?

Těmito a podobnými opatřeními ze strany vedení domácích „silových ministerstev a organisací“ byly v rozhodujícím období po převratu udržovány „sovětské sítě“ v optimálním pracovním režimu, což bohužel pokračuje i po našem vstupu do NATO.
Velmi podobné informace začínají v posledních týdnech unikat i kolem osoby bývalého důstojníka StB Ludvíka ZIFČÁKA, alias pověstného „studenta Růžičky“ z Národní třídy 17. 11. 1989. Podle těchto, bohužel těžko ověřitelných informací, měl být už v polovině 90. let naverbován ÚZSI, tedy českou rozvědkou. Po celou dobu má být řízen tvrdými „prosovětskými“ kádry sloužícími na ÚZSI.

Historie rozmachu československé zahraniční rozvědky je už od I. republiky neodlučně spojena s historií celosvětového rozmachu obuvnického impéria Tomáše BATI a jeho nástupců do roku 1939, 1945, 1948 a bohužel i po něm. Všichni Baťovi „mladí muži“ a „mladé ženy“ procházeli mnohaletým velmi tvrdým a všestranným výcvikem, který je měl připravit pro zvládnutí jakékoliv životní situace. Nejlepších z nich pak byli vysíláni do zahraničí. Zlín se tak stal jedním z center světové špionáže a ředitelé Baťových závodů a zahraničních filiálek se v mnoha případech stali residenty československé prvorepublikové rozvědky.
Připomeňme si, že dědeček presidenta Václava Havla Hugo VAVREČKA, výrazný odpůrce T. G. Masaryka a za II. Světové války demonstrativní příznivec nacismu, ostatně jako tehdy celá Havlova rodina, byl jedním z ředitelů Baťových závodů ve Zlíně. Jeho syn a strýc Václava Havla Ivan VAVREČKA pak žil od roku 1949 v Argentině, když podle všech dostupných informací vycestoval z komunistického Československa naprosto legálně (!), stejně, jako o dva roky později, tedy v roce 1951(!), na prahu III. Světové války, druhý strýc Václava Havla Miloš HAVEL. Ten navíc pod legendou, že chce na Západě opět točit filmy. Místo toho krátce po příjezdu založil v Mnichově restauraci, ve které pak po mnoho let hostil redaktory Radia Svobodná Evropa a protikomunistický exil…
Za tohle se nikomu ze členů Havlovy rodiny v komunistickém Československu vůbec nic nestalo. Právě naopak: Přesně v té stejné době, kdy se Miloš HAVEL nevrátil z výletu na Západ, mladý Václav Havel, synek z velkoburžoazní pražské zednářské rodiny, kolaborující s nacismem (už tato kombinace se naprosto vylučovala – zednáři za Hitlera šli do koncentračních táborů (!) a navíc ze zcela čerstvé několikanásobně emigrantské rodiny (!), byl přijat na střední školu a pak i na vysokou školu (!). Členové ostatních podobně „postižených“ rodin znali až do 60. let pouze tři možnosti manuálního (!) uplatnění: hornictví, zemědělství, stavebnictví anebo nemanuální spolupráci s komunistickou StB…

V případě Havlovy rodiny jako bychom opět cítili stopy sovětských tajných služeb… Posuďte sami.
Za nacistické okupace se německá rozvědka snažila Baťovy lidi v zahraničí převerbovat pod hrozbou likvidace jejich rodin doma. V mnohých případech zřejmě úspěšně. Tentýž osvědčený postup použila po II. Světové válce a porážce nacismu i komunistická rozvědka. Jak československá, tak i sovětská. Ta převzala nejen většinu evropských archívů nacistické rozvědky a Gestapa, ale i veškeré informace z archivů československého MV včetně komunistické rozvědky nejméně do roku 1990, ale pravděpodobně až do současnosti.
Tím vzniká, a to bez ohledu na tradice rodiny Havlů, pro ČR vysoké riziko zpravodajské práce „pod cizí vlajkou“ a navíc za peníze českých daňových poplatníků a proti jejich životním zájmům. V tomto případě mohou Rusové pracovat bez jakéhokoli nebezpečí pod vlajkou dnešní zpravodajské služby členského státu NATO. (!)

V této souvislosti by nás mělo zajímat, kolik takových prosovětských důstojníků v ÚZSI ještě pracuje? A jsou tam vůbec ještě nějací jiní? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se sovětské armádní GRU podařilo „nabourat“ do československé podzemní protinacistické a později protikomunistické zpravodajské organizace. Bylo to už počátkem 40. let a česká zpravodajská skupina se jmenovala AVALA MODRÝ KRUH.

Pro pořádek si připomeňme, že ÚZSI byl po 17. 11. 1989 řízen opravdu velice podivnými lidmi, jako jsou Radovan PROCHÁZKA (do roku 1993, pak se stal ředitelem už od dob komunismu před českými občany-daňovými poplatníky a jakýmikoliv kontrolními mechanismy vůbec nejutajenější špionážní organizace ROZVĚDKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, tradičně řízené přímo sovětskou GRU).
Dále Jiří RŮŽEK (pak ředitel vojenské kontrarozvědky – Vojenské obranné zpravodajství (VOZ), od roku 1998 ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS)…, když nad BIS vykonává kontrolu parlamentní výbor vedený ing. Janem KLASEM, k jehož osobě a jeho vazbách na StB (v současné době existuje tolik materiálů, že mu musíme věnovat samostatný článek), dále Oldřich ČERNÝ (1993-98), po volebním vítězství sociální demokracie Petr ZEMAN (1998 - 31. března 2001) - bývalý osobní sekretář tajemníka Jihomoravského KV KSČ dr. Jaroslava ŠABATY.
V současné době je ÚZSI řízen náměstkem Petra ZEMANA, zběhlým katolickým knězem Františkem BUBLANEM, který rovněž pochází ze Šabatovy skupiny, když Petr ZEMAN, který údajně neprošel bezpečnostní prověrkou kvůli své předlistopadové spolupráci s komunistickou rozvědkou, stále působí v jeho ředitelské kanceláři a dohlíží na chod služby (!).

Pak by ovšem mohla být Zifčákova role jak při událostech tzv. „SAMETOVÉ REVOLUCE“ v roce 1989, na kterých se Šabatova skupina výrazným způsobem podílela, tak i v celé cause „Hučín“, tedy zdaleka nejenom při závěrečné fázi propuštění ze služby a uvěznění Vladimíra HUČÍNA „svými vlastními lidmi“ z BIS a za účinné pomoci části jeho vlastní agenturní sítě, mnohem pochopitelnější…
V této souvislosti je rovněž velmi zajímavé, že snad jediný otevřeně protihučínovský článek zveřejnil právě zeť Jaroslava ŠABATY a „obránce lidských práv“ komunistických zločinců ing. Petr UHL, kde jinde než v Rudém právu… Obdivuhodná dělba práce…

Protože se v této analýze budeme poměrně často setkávat se jménem PhDr. Jaroslava Šabaty, jednoho z domácích politických architektů „sametové revoluce“, bude vhodné seznámit se ve stručnosti s jeho méně známou minulostí:

Jaroslav Šabata - 1945-70 člen KSČ, 1968 člen ÜV KSČ. Na jaře 1949 člen akční trojky na FF MU v Brně, která prováděla politické čistky na vysoké škole, v roce 1950 na této fakultě organizoval podpisovou akci, žádající trest smrti pro Miladu Horákovou. V 50. letech se veřejně zřekl svých rodičů-kulaků a podílel se též na rozprodávání majetku po emigrantech. Učitel marxismu-leninismu. 1968-69 působil jako ideologický tajemník KV KSČ jihomoravského kraje, do jeho pravomocí patřilo i politické řízení tamní expozitury StB. Za svoji zločinnou komunistickou činnost byl dvakrát vyznamenán Řádem Vítězného února. Po sovětské okupaci 2x vězněn (Plzeň-Bory a Litoměřice). Celkem ve vězení strávil 6,5 roku. Jeden z nejdůležitějších vůdců reformního komunismu. Po 17. listopadu 1989 z něho Petr Pithart udělal ministra bez portfeje pro koordinaci politiky mezi českou a slovenskou vládou.
Je dodnes hlavou významné politicko-lobbistické skupiny, která má své členy rozesety ve všech stávajících politických stranách napříč celým politickým spektrem. Díky tomu nemůže být nikdy poražen…

Svazek KGB na Václava Klause
Pepa Lux nebo Voloďa Mlynář?


Necenzurované noviny získaly pro někoho na první pohled šokující informaci ze které je zřejmé, že počátkem roku 1994 obdržel předseda „národně frontovní“ KDU-ČSL, ministr zemědělství a místopředseda Klausovy trojkoaliční vlády Josef Lux od Jevgenije Primakova, tehdy jednoho z vůbec nejvyšších důstojníků rozvědky KGB, kopii agenturního svazku KGB, vedeného na Václava Klause. Tento svazek se však týká i dalších, pro Moskvu obtížných politiků, a to napříč celým nelevicovým politickým spektrem.
Proč KGB nepředala podobné svazky, vedené tentokrát na politiky levice (ČSSD, KSČM, národně frontovní lidovce), je zbytečné se ptát. O jejich špatně skrývané pro socialistické a velmi často pro moskevské orientaci, zaměřené po vítězných volbách na vystoupení ze Severoatlantické „obranné“ organizace (NATO), nemá až doposud nikdo důvod pochybovat. Od tohoto okamžiku politický vztah LUX-KLAUS připomíná nápadně nevyvážený vztah MLYNAŘ-KÜHNL (podle zatím neověřených informací je novopečený lídr čtyřkoalice JUDr. Karel Kühnl už dokonce podplukovníkem rozvědky StB (!). Necenzurované noviny mu tímto zcela nezištně alespoň dodatečně gratulují k takovému povýšení. Z osobního svazku KGB, vedeného na Václava Klause, mohl Josef LUX především získat osobnostní profil Václav Klause, jeho psychologický a psychiatrický portrét, včetně skutečného životopisu a tím zjistit jeho slabá místa. Další materiál o Václavu Klausovi (a o mnoha jiných) „vynesl“ z BIS „pirátovi z Prahy“ Viktorovi Koženému, podezíraného irskými úřady z práce pro KGB, bývalý důstojník 1. Správy StB (komunistická rozvědka) plk. Václav Wallis.
Wallis během svého pobytu v Londýně, kde působil jako komunistický rozvědčík, řídil kromě řady jiných agentů i jednoho důležitého člena Labouristické strany, jenž byl zřejmě klíčovým členem i současné labouristické vlády. Wallis byl údajně prověřen pro další službu polistopadovému režimu právě Petruškou Šustrovou, podle tvrzení římské prokuratury možnou agentkou 1. Správy StB, která po 17. listopadu 1989, jako členka prověrkových komisí OF na 1. Správě FMV, prověřovala důstojníky komunistické rozvědky z hlediska jejich dalšího využití.
A pak že tandem rozvědek KGB/GRU u nás něco zanedbal nebo se jim „cosi“ vymklo z rukou. V této souvislosti se tvrdí, že LUX tento „Primakovův“ svazek neukázal dokonce ani nikomu z vedení KDU-ČSL, což ovšem nepůsobí příliš věrohodně. V každém případě mu především sloužil jako základní materiál pro diskreditaci nejen samotného Václava Klause, ale i dalších nepohodlných lidí z ODS, napříč všemi jejími tehdejšími frakcemi (týká se tedy i některých představitelů dnešní Unie svobody).
Klidná a tichá „křesťanská“ síla (viz. NN 02 a 03/2001: „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI aneb PLES RUDÝCH UPÍRŮ“ a „AUGUSTIN NAVRÁTIL: QUO VADIS KDU-ČSL“) vytvářela klidnou protiklausovskou protitransformační opozici.
O tom by mohli nejlépe vyprávět komunisty okradení zemědělští restituenti. LUX však kopie částí svazku určitým vybraným lidem mimo KDU-ČSL pravděpodobně půjčoval. Můžeme se jenom domnívat, zda za rychlým veřejným usmířením dvojice ministr zemědělství Josef LUX kontra tehdejší šéfredaktor hradního časopisu Respekt Vladimír MLYNÁŘ (ve vysoce konfliktní cause zveřejnění/nezveřejnění konkrétních jmen příjemců miliardových státních zemědělských subvencí, což mohlo LUXE politicky zcela zničit) a následným Mlynářovým rychlým politickým vzestupem a povýšeným chováním nad Václavem Klausem, stejně tak jako nad Karlem KÜHNLEM, nestojí Mlynářovo seznámení se s tímto materiálem z dílny KGB a to právě za zištné asistence Pepy LUXE jako protislužby za Mlynářovo mlčení. Pak si položme logickou otázku, proč právě Josef Lux a proč právě Vladimír Mlynář?
Odpověď zřejmě najdeme v už zveřejněných analýzách „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI“, část I. a II. Na druhé straně je ovšem pravdou, že levicoví intelektuálové obvykle trpí určitým pocitem nadřazenosti a vlastní výlučnosti nad svým okolím. Mlynářovo chování k některým lidem je proto třeba z těchto důvodů rozlišovat. Pro uklidnění mnohých je třeba říct, že ne každý, ke komu se chová povýšeně, je z jeho strany vydíratelný…

KLAUSŮV CHOROBOPIS BESTSELER NA DRAČKU…

Z psychologického profilu KLAUSE je zřejmé, že, stejně tak jako Miloš Zeman (čirou náhodou také z Prognostického Ústavu, jinak expozitury 1. správy StB, stejně jako „slavná“ Československá akademie věd), trpěl v dětství despotickou výchovou své dominantní matky. (obě byly učitelky). Tím došlo u malého Václava k vytěsnění ega a vyprovokování sklonů k sebestřednosti, doprovázené narcistním hysterismem. Rozhodujícím momentem při definování osobnostní psychiky Václava Klause je abnormální průběh emoční křivky. O dalších aspektech výchovy Klause v raném dětství raději pomlčíme. O tuto část života Václava Klause se však intenzivně zajímají sběrači kompromitujících materiálů z okruhu nechvalně známého dovozce zapečetěných nádob „švýcarského medu“ do tehdejšího okupovaného a Spojenými státy v oblasti hi-tech embargovaného Československa, které však ve stejné době vlastní med vyváželo (!) a ředitele slušovického hotelu ve Vietnamu JUDr. Jana Šuly… (Viz. NN 05/2000: „JIŘÍ PILOUS: SLUŠOVICE - PODIVNÁ HRA StB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY“.

Zdroj: NN, http://www.cibulka.net

Odpovědět

Zpět na „České zpravodajské služby“